Vyrostl jsem v Seattlu a velkou část svého dospělého života jsem strávil v New Yorku. Dříve jsem si myslel, že rovnostářský přístup k bohatství na západním pobřeží je lepší, ale od té doby jsem si uvědomil, že je to naprosto špatně a že přístup k východnímu pobřeží je mnohem lepší. "Rovnostářský" přístup západního pobřeží, kde se bohatí lidé vyhýbají třídním bariérám, zní skvěle. V praxi to však pro bohaté skončí jako výmluva, aby se vyhnuli své odpovědnosti vůči společnosti. Bohatí lidé mají povinnost dávat zpět. Ale pokud se o sobě nepovažujete za bohaté (jako lidé na západním pobřeží), už nemáte povinnost dávat zpět! V New Yorku si bohatí lidé žijí dobře, ale financují umění a veřejné památky. Uvědomují si, že jejich bohatství je zavazuje zaujímat ve společnosti zvláštní místo, které nikdo jiný nemůže. To je v konečném důsledku mnohem zdravější.
Varunram Ganesh
Varunram Ganesh18. 8. 00:23
Postupem času jsem si uvědomil, že téměř ve všech městech na světě kromě SF chtějí bohatí stratifikovaný třídní systém. Bohatá třída se stýká pouze s bohatými, zaměstnanecká třída komunikuje pouze s třídou zaměstnanců a jediné mísení tříd je, když se bohatí chtějí pochlubit nějakým uměním nebo auty nebo něčím jiným. To je jen pokračování středověké nevolnické kultury, na tom není nic nového. Nakonec se stane to, že třída zaměstnanců si vyvine hlubokou zášť vůči bohaté třídě (můžete to vidět v NYC) a veškerý společenský pokrok je do značné míry zastaven. Bohatá třída se přes to dostane tím, že se městu úplně vyhne (všichni bohatí v New Yorku a dokonce i třída zaměstnanců tráví nejméně 30% svého času mimo New York). Opět, to není nic nového a tento cyklus se v historii odehrál stokrát. SF zaujímá opačný přístup, kdy se bohatí aktivně snaží komunikovat se zaměstnaneckou třídou a snaží se udělat z více lidí boháče, aby se všichni mohli mít lépe.
1,04K