Někdy jsem požádán, abych napsal něco delšího než @x příspěvek a musím si vyhradit kbelíky času na přečtení všech druhů skvělých esejů, projevů a knih. Je to ten hrozný pocit, když nejdřív nemám ponětí, co chci říct, a pak mi něco dojde, protože jsem se vrátil k zapomenutému projevu z roku 1987 a pak už přesně vím, co si myslím. Nerad to dělám. Psaní. Je to děsivé bludiště. Ale pak, když ten hrozný proces skončí, vždy říkám: "Pravděpodobně bych to měl brzy udělat znovu."