Asi za hodinu jdu na biopsii. A abych byl upřímný, nemám z toho obavy, ani z chemoterapie nebo ozařování, které přijde. Nebojím se toho. Ve svém životě jsem toho zažil dost na to, abych se nebál čehokoli. Ale co mě znepokojuje, ve skutečnosti děsí, je moje dítě. Ona je všechno, na čem mi teď záleží. Musím to všechno protahovat co nejdéle, aby se mohla vyvíjet a růst natolik, aby mohla být bezpečně vyvedena. Na to se soustředím. To je můj cíl. Moje dcery byly úžasné. Zpočátku zlomená, ale vědí, že budu bojovat a jsou to hodné holky, statečnější než kdokoliv, koho znám. A můj syn bude v pořádku. Moji tcháni pomohou, kdykoli budou moci, a doufejme, že můj manžel se brzy vrátí. Byly to opravdu dlouhé dva roky. Právě teď je v mé mysli ona to jediné, na čem záleží. Tak mnozí z vás se mi stali tak drahými. A bez ohledu na to, co přijde, není to v mé kontrole, ale zbožňuji vás a je to v mé kontrole😊 Pokud existuje jedno místo, na kterém jsem rád, že jsem právě teď s tím, co přichází, je to tady v Izraeli. Máme tu ty nejlepší z nejlepších. Možná proto nás Hashem přivedl zpět sem. Uvidíme se později🩷☺️