V tento den před 20 lety jsem se stal účastníkem nehody při školním kempování. Takový, který se po dva týdny objevoval v celostátních zprávách. Takový, který navždy změnil plány hodnocení rizik bezpečnosti kempování a dokonce se stal případovou studií v osnovách outdoorového vzdělávání na univerzitě. V té době jsem nikdy neztratila nikoho blízkého - žádného prarodiče, člena rodiny, nic. První pohřeb, kterého jsem se kdy zúčastnil, byl pohřbu spolužačky, která ten den přišla o život. Média se nám 9 hodin posmívala, když jsme se snažili dostat z hor zpátky do školy. Dodnes nás učili přijímat život naplno - žít, smát se a bavit se. Stále se každý rok několik dní touto dobou trápím, ale pamatujte na své proč. 💛