"Pokud někdo někoho zabije, musí být usmrcen." — Leviticus 24:17 "Je-li tedy někdo nebezpečný a nakažlivý pro společnost kvůli nějakému hříchu, je chvályhodné a prospěšné, aby byl zabit, aby bylo zachováno obecné dobro." — Svatý Tomáš Akvinský, Summa Theologica, II-II, 64, 7, ad 3 Existují však určité výjimky, které Boží autorita učinila ze svého vlastního zákona, aby lidé nemohli být usmrceni.  Tyto výjimky jsou dvojího druhu: jsou ospravedlněny buď obecným zákonem, nebo zvláštním pověřením, které je na čas uděleno nějakému jednotlivci.  A v tomto posledním případě ten, komu je pravomoc svěřena a kdo je jen mečem v ruce toho, kdo ji používá, není sám odpovědný za smrt, kterou způsobuje. A podle toho ti, kteří vedli válku v poslušnosti Božího příkazu nebo ve shodě s jeho zákony, představovali ve svých osobách veřejnou spravedlnost nebo moudrost vlády a v této funkci usmrtili bezbožné lidi; Takoví lidé v žádném případě neporušili přikázání: 'Nezabiješ.'" — Svatý Augustin, Město Boží, kniha I, kapitola 21