Říkat soukromé společnosti, koho má najmout nebo propustit, je protikladem svobody – ale je fér uznat, že je něco poetického na tom, že se to děje Lise Monacové, která strávila Bidenova léta bojem s antimonopolní divizí a ztěžovala život lidem jako Jonathan Kanter a Lina Khan, kteří se snažili převzít nekontrolovanou moc velkých technologických společností. Pak jde a stane se hlavní lobbistkou Microsoftu, což je sladká odměna za to, že je měkká vůči korporátní moci. A pak najednou přijde Laura Loomerová a Trump a vyhodí její místo do povětří a požadují, aby ji Microsoft vyhodil. (Jo a řekněme si to jasně: nejsou na ni naštvaní, protože byla měkká vůči korporátní moci. Jsou naštvaní, protože pracovala pro Merricka Garlanda, kterého z nějakého záhadného důvodu nenávidí, i když to bylo Garlandovo přešlapování na místě, co zabránilo, aby kladivo dopadlo na Trumpa.)