Gm. Poté, co jsem se poslední měsíc dotýkala trochu více trávy než obvykle, cítím se plná energie a soustředění. Dostatek času na přemýšlení o životě a mé účasti v NFT. Za poslední tři roky jsem pracoval na největších obchodech své kariéry. Naštěstí byly všechny v červenci a srpnu zavřené. Kupodivu jejich uzavření nepůsobí ani tak jako výstup na vrchol, jako spíše jako dosažení rozlehlého údolí. Zpočátku jsem se ptal, proč necítím nějaký grandiózní pocit úspěchu. Po dlouhém přemýšlení si uvědomuji, že úspěch v práci rozhodně není to, co mě motivuje. (Ironie toho jako prodavače je pozoruhodná). Teď tu nejsem od toho, abych říkal, že NFT jsou pro mě; že NFT jsou skutečným zdrojem mého štěstí a elánu. Chci tím říct, že se v tuto chvíli cítím hluboce propojená se svou rodinou, přáteli a s těmi, které jsem měla to štěstí poznat v tomto prostoru. Jednoduchá odpověď je, že nemám ponětí, kam jdu. Údolí je nekonečné a není zde vyznačena žádná cesta. Co vím je, že nemůžu být šťastnější. Na zdraví a LFG.