Vzpomínám si, když jsem si poprvé všiml, že tato věc byla uvedena do pohybu asi před dvanácti lety: drobné výstřihy a slovní hříčky, záblesky morálního zápalu, narcismu a sebeúcty. (2013-2015) Pak to nabralo páru a stalo se to hlavní kulturní událostí, instituce se přidaly, rušení koncertů, celospolečenská panika, velká veřejná představení. (2016-2019) A pak dosáhla svého vrcholu během COVIDu po smrti George Floyda, kdy se všechny instituce spojily v tom, co bylo v zásadě totalitní snahou ideologicky nasytit a usměrnit nejen veřejný život, ale i soukromé společenské prostory. (2020-2023) A nyní pod tíhou důsledků této mánie – korupce, cynismus, křivdy, bludy, šílenství a nekompetentnost a endemické duševní choroby – se to všechno hroutí do blábolů a nedůvěry a paranoidního popírání a spektáklů schizo-násilí. Myslím si ale, že je před námi ještě dlouhá cesta, než věci úplně vyhoří. Existují menší psychotické výboje, které jsou nevyhnutelné a které budou mnohem méně předvídatelné (když už pro nic jiného, tak pro všudypřítomné šílenství vysokého stupně, které nyní funguje), což by stále mohlo být docela následné.