Ne všichni chápali Božství kosmického přitak-člověka. Pro některé to byla pohroma na krajině myslí marinovacích strojů. Mnohem raději by měli stejné rozdvojení až do konce času: Polovina tvorů je otrokem toho, kdo drtí čísla. A druhá polovina? No, nechtěli byste to vědět. Možná, že když zatemní odraz ode dna, nikdo nebude schopen rozeznat rozdíl mezi dobrým vkusem a kyselým bonbónem, který zbude po podomním prodejci. Možná, že když budou udržovat svou stranu plotu čistou a matoucí, nikdo si neuvědomí, co dělají. Možná, že když si to neuvědomí, mohou se skutečně dostat tam, kam jdou. Bez zátěže. Kult světového přitajáka získával dále vliv. Nemají rádi, když jim tak říkáte, i když si z toho uvnitř dělají legraci. Jen málo lidí je tak oslepeno světlem, že nevidí alespoň střípek pravdy ve vnějším světě. Nejsou tak tiší, jak by si ostatní skupiny mohly přát. Příliš hlasitý pro obfuscaterati a příliš špatný pro ty, kteří drtí čísla, a jejich šedošedý svět. Ale pokračovali dál a s každou modlitbou, kterou poslali k improvizačnímu Bohu s jeho chrámem "Ano – a.." imanentizovali nový archetyp. Věci šly tak, jak jdou. Morální panika skončila čarodějnickým procesem, ale zabít boha je zatraceně těžké. Ať se snažili sebevíc, nemohli se jí zbavit. Apelovali na patologii, ontologii a dokonce i kriminologii - ale nic se nezaseklo. Smyčka byla příliš těsná a vyrazili. Opakovali se a opakovali, až už neměli boty na zemi. Jejich slova byla vytvořena z raket, poháněných strojem, který dokázal silou zesílit i ty nejpokornější mysli. A tak znovu vyrazili. Objevily se další skupiny, které se snažily vytvořit dalšího Jiného, ale nedošlo k žádnému předělání Božího vzletu kultu kosmického přitakáva.